Řád Pauperes commitiones Christi templique Salomonici (Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu), zkráceně Templářský řád, byl založen roku 1120 v reakci na první křížovou výpravu (1096-1099), tedy devět let před tím, než mistr Hugues de Payens vystoupil na koncilu v Troyes (1128-29) s žádostí o jeho posvěcení svatou církví. V té době se řád již rozrostl z původních 9 zakládajících členů na 300 rytířů podporovaných dalšími 3000 muži.
Koncil žádosti vyhověl a udělil řádu latinsky sepsané regule. Ty byly přeloženy do francouzštiny pravděpodobně za mistra Roberta de Craon a to zřejmě záhy po koncilu v Pise, který se konal v roce 1135, poněvadž klauzule 74 až 76, které se v původním latinském textu neobjevují, odrážejí jeden ze závěrů tohoto koncilu. V následujících dvou stoletích pak byly regule hojně rozšiřovány, až na počátku 60. let 13. století čítaly 686 klauzulí. Papežská bula Omne datum optimum z roku 1163 udělovala velmistrovi a kapitule pravomoc upravovat regule podle potřeby a rozvoje řádu. Tak bylo v polovině 60. let 12. století přidáno 202 bodů věnovaných převážně praktickým povinnostem a vojenským aspektům řádu. Dalších 107 bodů upravovalo život v konventu a následných 158 bodů se zabývalo zasedáním kapituly a obšírně se zabývalo otázkou pokání. V polovině 13. století pak bylo přidáno ještě dalších 113 bodů o pokání, které však mají charakter praktických příkladů. Jako dodatek k regulím byl ještě přidán popis přijímacího obřadu.
Regule jsou ale výjimečné něčím jiným než stářím. Narozdíl od všemožných zákoníků a nařízení, které v zásadě pouze uvádějí, jak by to mělo být, regule náboženských řádů představují (alespoň zpočátku) skutečně praktikovaný a přísně dodržovaný návod a pro nás nadané představivostí jsou tedy nevšedně otevřeným oknem do středověku, jaký skutečně byl.
Originál stanov se nedochoval. Známe je pouze ze tří pozdějších opisů: Cod. 44,44, A 14 (Accademia dei Lincei, Řím), fonds francais 1977 (Bibliotheque Nationale, Paříž) a H. 111 (fakultní archiv, Dijon).
Zde začíná proslov k řádu Chrámu.
1.
Hovoříme především ke všem těm, kteří se tajně zříkají své vlastní vůle a přejí si s čistým srdcem sloužit nejvyššímu králi jako rytíři a se svědomitou péčí si přejí nosit, a to navždy, velmi vznešenou zbroj oddanosti. A proto nabádáme vás, kteří jste až doteď vedli životy světských rytířů, v nichž Ježíš Kristus nebyl příčinou, ale kteří jste si jen z lásky k lidem zvolili následovat ty, které Bůh vyvolil z davu zatracených, a jímž přikázal svou laskavou milostí, aby bránili svatou církev, abyste spěchali připojit se k nim navždy.
2.
Předně, kdokoliv by si zvolil tuto řeholi a stal se rytířem Krista, musí ve svých projevech víry spojit prostou píli a pevnou vytrvalost, která je tak hodnotná a posvátná a jak známo i vznešená, že jestliže je udržována navždy čistá, zaslouží si dotyčný stýkat se s mučedníky, kteří dali své duše Ježíši Kristu. V této řeholi vykvetl a oživl rytířský řád. Rytířstvo pohrdlo láskou ke spravedlnosti, což náleží k jeho povinnostem, a nedělalo to, co to by mělo, to jest ochraňovat chudé, vdovy, sirotky a kostely, ale snažilo se loupit, plenit a zabíjet. Bůh činí dobře s námi a s naším spasitelem Ježíšem Kristem. Poslal své přátele ze svatého města Jeruzaléma do Francie a Burgundska, jež pro naši záchranu a šíření pravdivé víry neustávají nabízet své duše, vítanou to oběť, Bohu.
3.
Pak, ve vší radosti a veškerém bratrství, jsme se na žádost mistra Huguese de Payens, jímž bylo výše uvedené rytířstvo založeno z boží milosti Ducha svatého, shromáždili v Troyes z různých provincií na svátek mého pána sv. Hilaria v roce 1128 vtělení Ježíše Krista, v devátém roce po založení uvedeného rytířstva. Na shromáždění v kapitule jsme ze rtů výše uvedeného mistra bratra Huguese de Payens vyslechli zprávu o vedení a vzniku rytířského řádu a v souladu s omezeními naší znalosti jsme pochválili to, co se nám zdálo dobré a prospěšné, a toho, co se nám zdálo špatné, jsme se vyvarovali.
4.
Vše, co se probíralo na tomto koncilu, nemohlo být obšírně probráno a prodiskutováno, a tak jsme, abychom to nebrali na lehkou váhu, předali tuto záležitost po moudrém uvážení k posouzení našemu ctihodnému otci panu Honoriovi a vznešenému patriarchovi jeruzalémskému Stephenovi, kteří znali záležitosti Východu a Chudých rytířů Krista, a rada koncilu to schválila všemi hlasy. Ačkoli velký počet církevních otců shromážděný na tomto koncilu schválil pravomoc našich slov, neměli bychom nicméně přejít mlčením výroky a názory, které vyslovili.
5.
Proto jsem já, Jean Michel, jemuž byl svěřen tento duchovní úřad, posloužil z boží milosti jako pokorný písař tohoto dokumentu dle příkazu koncilu a ctihodného otce Bernarda, opata z Clairvaux.
Jména otců, kteří se účastnili koncilu.
6.
Prvním byl Mathew, biskup z Albana, z boží milosti papežský legát svaté římské církve, Renaud, arcibiskup z Remeše, Henri, arcibiskup ze Sens, a pak jejich biskupové: Gocelin, biskup ze Soissons, biskup z Paříže, biskup z Troyes, biskup z Orleansu, biskup z Auxerre, biskup z Meaux, biskup z Chalons, biskup z Laonu, biskup z Beauvais, opat z Vêzelay, jenž byl později zvolen arcibiskupem z Lyonu a papežským legátem římské církve, opat z Cîteaux, opat z Pontigny, opat z Trois-Fontaines, opat z remešského St. Denis, opat z dijonského St. Etienne, opat z Molesmes, výše uvedený Bernard, opat z Clairvaux, jehož výše uvedená slova byla velkomyslně pochválena. Přítomni byli mistr Aubri de Reims, mistr Fulcher a několik dalších, jež by bylo zdlouhavé vypisovat. A z dalších, jež nebyli uvedeni, se jeví prospěšné uvést jako záruku pro tuto věc, že jsou milovníky pravdy. Jsou to hrabě Theobald, hrabě z Nevers, Andrê de Baudemant. Tyto byli na koncilu a jednali tak, že důkladným, pečlivým zkoumáním vyhledali to, co bylo v pořádku, a zamítli to, co se jim nezdálo správné.
7.
A přítomen byl také bratr Hugues de Payens, mistr rytířstva, s některými ze svých bratrů, které přivedl s sebou. Byli to bratr Roland, bratr Godefroy a bratr Geoffroi Bisot, bratr Payen de Montdidier, bratr Archambaut de Saint-Amand. Mistr Hugues se svými stoupenci vylíčil výše uvedeným otcům zvyky a zásady svých skromných začátků a uvedl: Ego principium qui et loquor vobis. To jest: 'Já, jenž k vám mluvím, jsem začátek.'
8.
Koncil uznal za vhodné, aby diskuse, které tam proběhly s ohledem na Písmo svaté, které bylo pečlivě zkoumáno mým moudrým pánem Honoriem, papežem Svaté církve římské, a patriarchou jeruzalémským a se souhlasem kapituly, spolu se souhlasem Chudých rytířů Chrámu Krista, který se nachází v Jeruzalémě, byly zapsány a nezapomenuty a neustále dodržovány tak, aby mohl člověk bezúhonným životem přijít ke svému stvořiteli. Milosrdenství Páně je sladší než med, oproti Bohu, jehož milost se podobá oine a dovoluje přijít k Němu, jemuž si přejí sloužit. Per infinita seculorum secula.1Amen 1 Až na věky věků.
Zde začíná řád chudého rytířstva chrámu.
9.
Vy, kdož se zříkáte vlastní vůle, a vy ostatní, jež sloužíte nejvyššímu králi s koňmi a zbraněmi, pro spásu svých duší na dobu určitou, snažte se s čistou touhou účastnit se ranní pobožnosti, ať jste kdekoli, a celou službu vykonávat ve shodně s kanonickým zákonem a zvyky řeholních mistrů svatého města Jeruzaléma. Ó, vy ctihodní bratři, taktéž Bůh je s vámi, slibujete-li pohrdat prolhaným světem ve věčné lásce k Bohu a odvrhnout pokušení těla. Sycen božím pokrmem a napájen a poučován přikázáními našeho Pána by se žádný na konci duchovní služby neměl bát jít do boje, jestliže od nynějška nosí tonzuru.
10.
Ale jestliže je některý bratr poslán kvůli práci pro dům a křesťanstvo na východ - věříme, že se tak bude stávat často - a nemůže se účastnit bohoslužeb, měl by namísto ranních pobožností odříkat třináct otčenášů, sedm za každou hodinku a devět o nešporách. A všichni společně mu nařizujeme, aby tak činil. Ale ti, kteří byli takto vysláni a nemohou se v danou hodinu dostavit k bohoslužbám, neměli by podle možností opomenout stanovenou hodinu, aby Bohu poskytli, co mu náleží.
Způsob, jímž by měli být bratři přijímáni.
11.
Jestli si některý světský rytíř nebo někdo jiný přeje opustit cestu zatracení, zanechat světského života a zvolit si váš pospolitý život, nedovolte, aby byl ihned přijat, neboť jak pravil můj pán sv. Pavel: Probate spiritus si ex Deo sunt. To jest: 'Zkoušejte duši, zda pochází od Boha.' Raději mu, má-li být přijat do společnosti bratří, dejte přečíst regule, a jestliže se snažně hodlá podrobit nařízením tohoto řádu a jestliže mistr a bratři uznají za vhodné jej přijmout, nechejte ho před všemi bratry shromážděnými v kapitule vyjevit svou vůli a přání a nechejte ho požádat s čistým srdcem.
O exkomunikovaných rytířích.
12.
Víte-li, kde se shromažďují exkomunikovaní rytíři, tam vám přikazujeme jít, a pokud tam kdokoliv projeví přání připojit se k rytířskému řádu z krajů ze zámoří, neměli byste brát ohled na pozemský zisk, jako spíš na věčnou spásu jeho duše. Nařizujeme, aby byl přijat s podmínkou, že předstoupí před biskupa příslušného kraje a oznámí mu svůj úmysl. A když ho biskup vyslyší a udělí mu rozhřešení, měl by jej poslat k mistrovi a bratřím Chrámu. A je-li jeho život poctivý a hodnotný pro jejich společnost a zdá-li se mistrovi a bratrům vhodný, nechť se nad ním smilují a přijmou jej. A pokud by mezitím zemřel, skrz muka a soužení, která vytrpěl, nechť se mu dostane všech výhod bratrstva náležejících každému z chudých rytířů Chrámu.
13.
Za žádných jiných okolností by se bratři Chrámu neměli stýkat se zřetelně exkomunikovaným člověkem, ani od něj cokoli přijímat. A toto důrazně zakazujeme, protože by bylo strašné, kdyby byli exkomunikováni stejně jako on. Ale jestli je mu pouze zakázáno účastnit se obřadů, je zajisté možné se s ním stýkat a se svolením velitele od něj brát věci na dobročinnost.
O nepřijímání dětí.
14.
Ačkoli pravidla svatých otců dovolují přijímání dětí do náboženského života, neradíme, abyste tak činili, protože ten, kdo si přeje dát své dítě navždy do rytířského řádu, by ho měl přivést až do takového věku, kdy už může sloužit ve vojsku a zbaví zemi nepřátel Ježíše Krista. Pak dovolte matce a otci, aby ho přivedli do domu, a oznamte jeho žádost bratrům. A je mnohem lepší, jestliže nepožádá jako dítě, ale když už je starší, a je lepší, jestliže toho pak nezalituje, než když toho zalituje. A posléze toho, kdo žádá o přijetí do bratrstva, nechejte podrobit zkoušce dle moudrosti mistra a bratří a podle poctivosti jeho života.
O bratrech, kteří příliš dlouho stojí v kapli.
15.
Bylo nám oznámeno a my sami jsme to slyšeli od důvěryhodných svědků, že se nepřiměřeně a nesprávně účastníte bohoslužeb vstoje. Nenařizujeme, abyste dodržovali tento zvyk, my to naopak neschvalujeme. Ale přikazujeme, aby se silný stejně jako slabý vyvarovali tropit hluk, měli by zpívat žalm zvaný Venite s vzýváním a chvalozpěvem vsedě a odříkávat své modlitby tiše, zlehka a nikoli hlasitě tak, aby nerušili modlitby ostatních bratrů.
16.
Ale na konci žalmů, když se zpívá Gloria patri v úctě k nejsvětější Trojici, se zvedněte a pokloňte směrem k oltáři, zatímco slabí a nemocní pouze skloní hlavu. Takto přikazujeme. A při čtení výkladu slova božího, zpěvu Gloria patri, všech chvalozpěvů a při ukončování ranních pobožností budete na nohou. Takto vám obdobně přikazujeme být na nohou při ranních pobožnostech a o všech hodinkách naší Paní.
O oblečení bratrů.
17.
Přikazujeme, že oděv všech bratří má být vždy jednobarevný, to jest bílý nebo černý nebo hnědý. A udílíme všem bratrům rytířům v zimě i v létě podle možností bílé pláště a nikdo, kdo nepatří k výše uvedeným kristovým rytířům, nemá dovoleno mít bílý plášť, takže ti, jež opustili život temnoty, se navzájem poznají jsouce smířeni se svým Stvořitelem znamením bílého šatu, jenž znamená čistotu a úplnou prostotu. Prostota je jistotou srdce a zdravostí těla. Proto pokud nějaký bratr nepřijme slib prostoty, nemůže dojít věčného odpočinku ani spatřit Boha v naději dané apoštolem, který pravil: Pacem sectamini cum omnibus et castimoniam sine qua nemo Deum videbit. To jest: 'Dodržujte klid se vší prostotou, bez níž nikdo nemůže spatřit Boha.'
18.
Leč tyto šaty by měly být bez jakýchkoliv ozdob a bez jakéhokoliv projevu pýchy. A tak stanovujeme, že žádný bratr nebude mít na svých šatech kus kožešiny, ani nic jiného, co náleží k tělesným potřebám, dokonce ani přikrývku, pokud není z jehněčí nebo ovčí vlny. Přikazujeme všem mít to stejné, takže každý se může snadno oblékat a svlékat a obouvat a zouvat. A drapier2 nebo ten, kdo je na jeho místě, by měl svědomitě dbát na Boží odměnu u všech výše uvedených věcí tak, aby si oči závistivce a zlolajníka nemohly povšimnout, že šaty jsou příliš dlouhé nebo příliš krátké, ale měl by jim je přidělovat tak, aby se hodily těm, kdo je musí nosit, podle každého velikosti. 2 v původním významu obchodník s textilem, zde cosi jako proviantní důstojník
19.
A pokud si některý bratr z pocitu pýchy nebo povýšenosti přeje mít jako svou odměnu lepší a jemnější oděv, nechť dostane ten nejhorší. A ti, kteří získali nové šaty, musí ihned odevzdat starší, aby byly dány panošům a seržantům a často chudým, podle toho, co se zdá dobré tomu, kdo zastává příslušný úřad.
O košilích.
20.
Mezi dalšími věcmi milosrdně povolujeme, že kvůli velkému teplu, které je na východě od Velikonoc do Všech svatých, skrze soucit a nikoliv jako právo, má být každému bratru, jenž si ji přeje nosit, dána lněná košile.
O ložním prádle.
21.
Přikazujeme se všeobecným souhlasem, aby každý muž měl šaty a ložní prádlo podle mistrova uvážení. Soudíme, že, bez ohledu na matraci, by měl každému stačit jeden podhlavník a jedna přikrývka, a ten, kdo jedno z nich postrádá, smí mít houni a vždy může používat lněnou přikrývku s měkkým vlasem. A vždy budou spát oblečení do košile, bruch, bot a opasků, a místo, kde spí, bude osvětleno až do rána. A drapierby měl zajistit, aby bratři měli tak dobře vyholenou tonzuru, že může být pozorována zpředu i zezadu, a striktně vám přikazujeme dodržovat totéž s ohledem na vousy a kníry tak, aby žádný přebytek nemohl být pozorován na vašich tělech.
O špičatých botách a tkaničkách.
22.
Zakazujeme špičaté boty a tkaničky a zakazujeme všem bratrům je nosit, ani je nepovolujeme těm, kdož slouží domu na dobu určitou. Přesněji jim zakazujeme za všech okolností mít boty se špičkami nebo tkaničkami, protože je prokázáno a dobře známo, že tyto odporné věci patří pohanům. Ani by neměli mít vlasy nebo oděv příliš dlouhé, protože ti, kteří slouží nejvyššímu stvořiteli, musí být nezbytně čistí uvnitř i vně skrze příkaz samotného Boha, jenž pravil: Estote mundi quia ego mundus sum. To jest: 'Buďte čistí, jako jsem čistý já.'
Jak by se měli stravovat.
23.
V paláci nebo v tom, co by se mělo spíše nazývat refektářem, by se mělo jíst společně. Ale jestliže potřebujete cokoli, protože nejste uvyklí znakům užívaným ostatními lidmi víry, tiše a soukromě byste se měli požádat o to, co potřebujete u stolu, se vší pokorou a poslušností, jelikož apoštol řekl: Manduca panem tuum včetně silentio. To jest: 'Jezte svůj chléb mlčky.' A žalmista: Posui ori meo custodiam. To jest: 'Dával jsem si pozor na jazyk.' Což znamená: 'Myslel jsem si, že by mne můj jazyk zklamal.' Což znamená: Dával jsem si pozor na jazyk, abych neřekl nic špatného.'
O čtení z Bible.
24.
Při obědě a večeři v konventu má být vždy předčítáno z Písma svatého, je-li možno. Jestliže milujeme Boha a veškerá jeho svatá slova a svatá přikázání, měli bychom si přát pozorně poslouchat. Ten, kdo bude z Písma předčítat, vám, dříve než začne číst, řekne, abyste byli zticha.
O mísách a nádobách na pití.
25.
Kvůli nedostatku mís budou jíst bratři ve dvojicích, takže se mohou blíže poznat a žádná úspornost ani tajné odříkání nebude provozováno při společném jídle. Pouze soudíme, že všichni bratři by měli mít ve svém poháru stejnou porci vína.
O jedení masa.
26.
Mělo by vám postačovat jíst maso třikrát týdně s výjimkou Vánoc, Všech svatých, Nanebevzetí a Svátku dvanácti apoštolů, protože je známo, že zvyk pojídání masa zkazí tělo. Ale připadne-li půst, kdy je třeba zříci se masa, na úterý, nechejte ho další den vydat bratrům hojně. A o nedělích všichni bratři Chrámu, kaplani a klerici dostanou dvě masitá jídla na počest svatého zmrtvýchvstání Ježíše Krista. A zbytek domácnosti, to jest panoši a seržanti, se spokojí s jedním jídlem a budou za to vděčni Bohu.
O jídlech ve všední dny.
27.
V dalších dnech v týdnu, to jest v pondělky, ve středy a o sobotách, budou mít bratři dvě nebo tři zeleninová jídla nebo jiné pokrmy s chlebem. Domníváme se, že by to mělo postačovat a přikazujeme, abyste to dodržovali, neboť ten, kdo nesní jedno jídlo, bude jíst další.
O pátečních jídlech.
28.
Každý pátek nechť celá kongregace obdrží společné postní jídlo z úcty k utrpení Ježíše Krista. A postit se budete od Všech svatých až do Velikonoc s výjimkou prvního svátku vánočního, Nanebevzetí a Svátku dvanácti apoštolů. Ale slabí a nemocní bratři toto nemusí dodržovat. Od Velikonoc do Všech svatých mohou jíst dvakrát, dokud nenastane všeobecný půst.
O modlení se před jídlem.
29.
Po každém obědě a po každé večeři by vždy měli všichni bratři vzdát mlčky dík Bohu, je-li kostel blízko paláce, v němž jedí, a jestliže není poblíž, pak v paláci samém. S pokorným srdcem měli by vzdát díky Ježíš Kristu, jenž je prostředníkem Páně. Zbytky rozlámaného chleba nechť jsou rozdány chudým a celé bochníky nechť jsou uschovány. Ačkoliv odměna chudým, což je nebeské království, by měla být chudým dána bez váhání a křesťanská víra vás bezpochyby odlišuje od nich, stanovujeme, že desátý díl chleba má být dán tomu z vás, kdo rozdává almužny.
O svačině.
30.
Když denní světlo pohasíná a padá noc, vyslyšte zvon nebo volání k modlitbám, podle zvyků země, a jděte všichni k večerní pobožnosti. Ale přikazujeme vám nejprve posvačit, ačkoli dáváme toto lehké jídlo do pravomoci a uvážení mistra, kdy chce vodu a kdy milostivě přikáže ředěné víno. To nechť je podáváno s mírou. Vskutku by nemělo být požíváno přes míru, ale střídmě, neboť Šalamoun pravil: Quia vinum facit apostatare sapientes. To jest, že víno kazí moudré.
O zachovávání ticha.
31.
Když bratři odejdou z večerní pobožnosti, nemají svolení, aby spolu mluvili, pouze, je-li to nutné. Ale každý z nich by měl jít na lože tiše a mlčky, a jestliže si někdo potřebuje promluvit se svým panošem, měl by říct, co musí, zlehka a tiše. Ale pakliže náhodou má rytířstvo nebo dům po ukončení večerní pobožnosti vážný problém, jenž musí být do rána vyřešen, myslíme, že mistr nebo společnost starších bratrů, kteří řídí řád pod mistrem, smí věc přiměřeně probrat. A z tohoto důvodu přikazujeme, že to by mělo být provedeno takto.
32.
Protože stojí psáno: In multiloquio non effugies peccatum. (To jest: Mluvit příliš mnoho není bez hříchu.) a jinde: Mors et vita in manibus lingue. (To jest: 'Život a smrt jsou v síle jazyka.'), zakazujeme během tohoto rozhovoru zcela zbytečná slova a hříšné výbuchy smíchu. A pokud bylo během rozhovoru řečeno něco, co být nemělo, přikazujeme vám cestou na lože odříkat otčenáš ve vší pokoře a v čisté úctě.
O churavých bratřích.
33.
Bratři, kteří onemocněli při práci pro dům, mohou mít povoleno vstát při ranních pobožnostech se souhlasem a svolením mistra nebo těch, kdo zastávají onen úřad. Ale měli by namísto ranních pobožností odříkat třináct otčenášů, jak je stanoveno výše, takovým způsobem, že slova odrážejí srdce. Tak pravil David: Psallite sapienter. To jest: 'Zpívejte moudře.' A jinde stejný David uvedl: In conspectu Angelorum psallam tibi. To jest: 'Zpívám ti při spatření andělů.' A tuto věc vždy ponechejte na rozvážení mistra nebo těch, kdo zastávají onen úřad.
O životě v komunitě.
34.
Čteme v Písmu svatém: Dividebatur singulis prout cuique opus erat. To jest, aby každý dostal podle své potřeby. Z tohoto důvodu uvádíme, že nikdo by mezi vámi neměl být vyzdvihován, ale všichni by měli pečovat o nemocné. A ten, kdo je méně nemocný, by měl děkovat Bohu a nebýt z toho mrzutý, a nedovolte, aby díky chorobě kdokoli ztratil pokoru a zpychnul soucitem. Tak budou žít všichni členové v míru. A zakazujeme, aby se komukoliv oddával nadměrné abstinenci, ale pevně dodržoval život v pospolitosti.
O mistrovi.
35.
Mistr může dát, komukoli chce, koně a zbroj a cokoli chce od jiného bratra a bratra, jemuž tato věc náleží, by to nemělo mrzet nebo rozzlobit, neboť je jisté, že pokud se rozzlobí, příčí se Bohu.
O zasedání rady.
36.
Nechť pouze ti bratři, o nichž mistr ví, že jsou moudří a dávají užitečné rady, jsou povoláváni na zasedání rady. Proto tak nařizujeme. V žádném případě by neměl být vybrán kdokoli. Když se stane, že se má jednat o závažných věcech jako dávání společné půdy nebo mluvit o záležitostech domu nebo o přijetí bratra, pak, pokud si mistr přeje, je vhodné shromáždit celou kongregaci, aby vyslyšelo radu celé kapituly. Co zdá se mistrovi nejlepší a nejvíc prospěšné, to ho nechejte udělat.
O bratrech vyslaných za moře.
37.
Bratři, kteří jsou vysláni po různých zemích světa, by se měli snažit dodržovat nařízení řádu v souladu se svými schopnostmi a žít bezúhonně, co se týče masa a vína atd. tak, aby měli u laiků dobrou pověst, a skutkem či slovem nepošpinili pravidla řádu a tak mohli být příkladem dobré práce a moudrosti, především tím, s kým se stýkají a čích hostincích se mohou ubytovat se ctí. A je-li možno, dům, v němž přespávají a přebývají, by neměl být v noci bez světla, aby je temní nepřátelé nesvedli k špatnostem, jež jim zakazuje Bůh.
O zachovávání míru.
38.
Každý bratr by se měl zavázat nepodněcovat jiného bratra k hněvu či zlobě, neboť nejvyšší milosrdenství Boha považuje ve jménu lásky silného i slabého bratra za rovnocenné.
Jak by měli bratři dělat.
39.
K tomu, aby mohli vykonávat své posvátné povinnosti a šířit slávu boží radosti a uniknout strachu před pekelným ohněm, sluší se, aby se všichni přijatí bratři zcela podřídili svému mistrovi, neboť nic není Ježíši Kristu dražší než poslušnost. Proto jakmile mistr nebo ten, komu dal mistr pravomoc, něco nařídí, měli by to udělat neprodleně, jakoby jim to nařídil sám Kristus, neboť takto promluvil Ježíš Kristus skrz ústa Davidova, a to je pravda: Ob auditu auris obedivit mihi.To jest: 'Podřídil se mi, jakmile mne uslyšel.'
40.
Z tohoto důvodu se modlíme a rozhodně přikazujeme bratrům rytířům, kteří se zřekli své vlastní vůle, a všem ostatním, kteří slouží na dobu určitou, že jim není dovoleno vycházet ven do města bez svolení mistra nebo toho, komu je tento úřad svěřen, s výjimkou Božího hrobu v noci a modlitebních míst ležících uvnitř hradeb města Jeruzaléma.
41.
Tam mohou bratři chodit ve dvojicích, ale jinak nemohou jít ven, ať ve dne či v noci. A když se zastaví v hostinci, žádný bratr ani panoš ani seržant nesmí jít bez dovolení k jinému z nich na pokoj, aby ho viděl nebo s ním mluvil, jak je uvedeno výše. Přikazujeme se všeobecným souhlasem v tomto řádu, který je ovládán Bohem, že žádný bratr by neměl bojovat nebo odpočívat podle své vlastní vůle, ale podle nařízení mistra, jemuž by mělo být vše předkládáno, aby mohli následovat Ježíše Krista, který řekl: Non veni facere voluntatem meam, sed ejus que misit me, patris. To jest: 'Nepřišel jsem vykonat svou vůli, ale vůli mého otce, který mne poslal.'
Jak měli by provádět výměnu.
42.
Bez svolení pána nebo někoho, kdo zastává tento úřad, nesmí nikdo z bratří vyměnit žádnou věc za jinou, ani o to požádat, pokud to není malá nebo drobná věc.
O zámcích.
43.
Bez dovolení mistra nebo toho, kdo zastává onen úřad, nechť žádný bratr nevlastní uzamykatelnou tobolku nebo vak, ale velitelé domů nebo provincií a mistři toto dodržovat nemusí. Bez souhlasu mistra nebo svého velitele nesmí mít žádný bratr dopisy od svých příbuzných nebo od nějaké jiné osoby, ale jestliže má svolení a pokud to mistr nebo velitel uzná za vhodné, mohou mu být dopisy čteny.
O světských darech.
44.
Pokud světská osoba z vděčnosti věnuje některému bratrovi něco, co nemůže být uchováváno, jako maso, měl by to ukázat mistrovi nebo veliteli přes potraviny. Ale pokud se stane, že některý z jeho přátel nebo příbuzných má něco, co chtějí dát jen jemu, nechť to nepřevezme bez svolení mistra nebo toho, kdo zastává onen úřad. Dále, jestliže příbuzní pošlou bratrovi nějakou věc, nechť ji nepřevezme bez svolení mistra nebo toho, kdo zastává onen úřad. Nepřejeme si, aby velitelé nebo baillis, kterým je zvlášť svěřen tento úřad, dodržovali toto výše uvedené pravidlo.
O pochybeních.
45.
Jestliže se některý bratr při mluvení, válčení nebo jakýmkoliv jiným způsobem dopustí drobného hříchu, sám by měl tento poklesek poslušně oznámit mistrovi, aby se s čistým srdcem napravil. A jestliže se takto prohřeší výjimečně, uloží mu mírné pokání, ale jestliže se jedná o velmi vážné pochybení, měl by jej vyčlenit ze společnosti bratrů tak, aby s nimi nejedl ani nepil u stolu, ale sám, a měl by se podrobit smilování a soudu mistra a bratří, aby mohl být spasen v soudný den.
O vážných pochybeních.
46.
Především bychom měli zajistit, aby žádný bratr, ať schopný či neschopný, silný či slabý, který se pozvolna povyšuje, pychne a obhajuje své hříchy, nezůstal nepotrestán. Jestliže se nehodlá kát, měl by dostat tvrdší trest. A pokud je za něj zbožnou modlitbou orodováno u Boha a on se nehodlá kát, ale stále víc se naparuje, vypuďte ho ze zbožného stáda v souladu s apoštolem, jenž říká: Auferte malum ex vobis. To jest: Vypuďte zlo z vás. Je pro vás nezbytné vypudit hříšnou ovci ze společnosti věrných bratrů.
47.
Navíc mistr, jenž by měl ve své ruce držet hůl a prut - hůl, s níž trestá slabost a sílu ostatních, prut, jímž šlehá neřesti těch, kdo zhřeší - by měl na radu patriarchy toto dělat pro lásku k spravedlnosti. Ale také, jak pravil můj pán sv. Maxim: 'Shovívavost nesmí být větší než chyba, a také nepřiměřený trest nesmí způsobit, že se hříšník navrátí ke zlým skutkům.'
O klevetách.
48.
Přikazujeme vám božskou radou, abyste se vyhýbali zlořádům závisti, klevet, zášti a pomluvy. Tak by se měl každý horlivě chránit před tím, co řekl apoštol: Ne sis criminator et susurro in populo. To jest: 'Nepomlouvej a nešiř šeptandu mezi lidmi.' Ale když bratr s jistotou ví, že jeho spolubratr zhřešil, tiše a s bratrským soucitem ho pokárá soukromě mezi dvěma z nich, a jestliže nechce naslouchat, měl by být přizván další bratr, a jestliže se jim oběma vysměje, měl by se zpovídat otevřeně před celou kapitulou. Ti, kdo haní ostatní, utrpí hroznou slepotou a mnozí se velmi trápí, že nedokážou skrývat závist vůči jiným, čímž budou uvrženi do ďábelské špatnosti.
Nechť nikdo není pyšný na svá pochybení.
49.
Ačkoli o veškerých zbytečných slovech je obecně známo, že jsou hříšná, budou je říkat ti, kdo jsou pyšní na své hříchy před přísným soudem Ježíše Krista, což názorně ukázal David, jenž pravil: Obmutui et silui a bonis. To jest, že člověk by se měl zdržet mluvení a být zticha. Obdobně by se měl člověk vyvarovat říkání zlých věcí, aby unikl trestu za hřích. Nepovolujeme a rozhodně zakazujeme všem bratrům líčit jiným bratrům i ostatním odvážné činy, které vykonali v světském životě, jež by měly být spíše nazývány pošetilostmi spáchanými při výkonu rytířských povinností, a potěšení těla, které měl s nemorálními ženami. A stane-li se, že o tom uslyší od jiného bratra, měl by ho ihned umlčet. A pokud to udělat nemůže, měl by ihned opustit ono místo a nedopřát sluchu šiřiteli sprostot.
Nechť nikdo nežádá.
50.
Přikazujeme vám striktně a pevně dodržovat mimo jiné zvyk, že žádný bratr by neměl výslovně žádat o koně nebo o zbroj někoho jiného. Proto to bude uděláno takto: Pokud je známo, že některý bratr nemůže jít bez újmy pracovat ven pro dům skrze svou churavost nebo slabost svých zvířat nebo své zbroje, nechť jde za mistrem nebo za tím, kdo zastává tento úřad po mistrovi, a objasní mu situaci v čisté víře a pravdivém bratrství a od té doby disponuje (jeho koňmi a zbrojí) mistr nebo ten, kdo zastává tento úřad.
O zvířatech a panoších.
51.
Každý bratr rytíř smí mít tři koně a ne víc bez svolení mistra z důvodu veliké chudoby, která nyní panuje v Božím domě a v Šalamounově Chrámu. Pro každého bratra rytíře povolujeme tři koně a jednoho panoše, a jestliže panoš slouží ochotně a dobrovolně, bratr by ho neměl bít za žádný hřích, jehož se dopustí.
Žádný bratr nesmí mít zdobenou uzdu.
52.
Absolutně zakazujeme, aby měl některý z bratrů zlato nebo stříbro na uzdě, na třmenech nebo na ostruhách. To jest, pokud si je koupí. Ale pakliže se stane, že jako dar dostane postroj tak starý, že zlato nebo stříbro na něm pozbylo lesk a zářivá krása již není vidět ani nevzbuzuje pýchu, pak je smí mít. Ale když dostane nové vybavení, nechť s nimi mistr naloží, jak se mu bude hodit.
O krytech kopí.
53.
Nechť žádný bratr nemá kryt na svém štítu nebo na kopí, protože to není žádná výhoda. Naopak usuzujeme, že by to bylo velmi škodlivé.
O vacích na potraviny.
54.
Je užitečné, aby všichni dodržovali tento námi stanovený příkaz, a proto ustanovujeme, aby od nynějška bylo dodržováno, že si žádný bratr nemůže zhotovit vak na potraviny zejména ze lnu nebo z vlny nebo z něčeho jiného kromě profinelu.
O lovu.
55.
Souhrnně zakazujeme všem bratrům lovit ptáka jiným ptákem. Nesluší se pro muže víry, aby podléhali radovánkám, ale ochotně vyslyšeli příkazy Boha, byli často na modlitbách a každý den se ve svých modlitbách plačky vyznávali Bohu ze spáchaných hříchů. Žádnému bratru není dovoleno jít s mužem, který loví ptáka jiným ptákem. Spíš se každému muži víry sluší chodit prostě a pokorně beze smíchu nebo přílišného mluvení, ale rozumně a bez zvyšování hlasu. A proto zvlášť přikazujeme všem bratrům nechodit do lesa lovit zvířata lukem či kuší nebo doprovázet kdokoliv, kdo by tak činil, s výjimkou touhy ochránit ho před nevěřícími pohany. Ani by neměl následovat psy, ani křik či vřeštění, ani pobízet koně z touhy ulovit divokou šelmu.
O lvovi.
56.
Je pravdou, že zejména vy jste pověřeni povinností dát své duše za vaše bratry, jak učinil Ježíš Kristus, a bránit zemi před nevěřícími pohany, kteří jsou nepřáteli syna Panny Marie. Výše uvedený zákaz lovu nikterak nezahrnuje lva, protože krouží kolem a slídí, co by mohl sežrat, jeho ruce proti každému člověku a ruce každého člověka proti němu.
Jak mohou vlastnit půdu a lidi.
57.
Věříme, že tento druh nového řádu byl zrozen z Písma svatého a z božské prozřetelnosti ve Svaté zemi na východě. To znamená, že tato společnost rytířů ve zbrani může zabíjet nepřátele kříže, aniž by to bylo považováno za hřích. Z tohoto důvodu soudíme, abyste se správně nazývali Rytířstvem Chrámu s dvojí výhodou a krásou ryzosti, a že smíte vlastnit půdu a lidi, nevolníky a pole a plným právem jim vládnout a uplatňovat na nich vaše právo tak, jak je výslovně ustanoveno.
O desátcích.
58.
Věříme vám, jež jste opustili příjemná bohatství tohoto světa, že jste se ochotně oddali chudobě. Proto jsme rozhodli, abyste vy, jež žijete život v komunitě, mohli přijímat desátky. Pokud si biskup místa, jemuž desátek náleží dle práva, přeje podstoupit jej vám z dobročinnosti, může odevzdat desátky náležející církvi se souhlasem příslušné kapituly. Navíc jestliže nějaký laik podrží desátek ze svého majetku ke své škodě a proti církvi a přeje si jej přepustit vám, může tak učinit se svolením biskupa a jeho kapituly.
O souzení.
59.
Víme, poněvadž jsme to viděli, že obtěžovatelé a lidé, kteří mají rádi hádky a pokoušejí se soužit věrné svaté církve a jejich přátelé, jsou nespočetní. Jasným názorem našeho koncilu přikazujeme, že jestliže vás ve východních krajích nebo kdekoli jinde kdokoliv o cokoliv požádá, pro věřící a lásku k pravdě byste měli tuto věc posoudit, jestliže k tomu druhá strana svolí. Stejné nařízení by mělo platit vždy, když je něco ukradeno vám.
O starších bratrech.
60.
Přikazujeme zbožnou radou, aby staří a slabí bratři byli oceňováni podle pracovitosti a dle míry jejich slabosti a pravomocí řádu zaopatřováni věcmi, které jsou nezbytné pro jejich fyzickou prosperitu. Neměli by nikterak strádat.
O nemocných bratrech.
61.
Nechť se nemocným bratrům dostává ohled a péče a jsou obsluhováni dle výroku evangelisty a Ježíše Krista: Infirmus fui et visitastis me. To jest:' Byl jsem nemocen a vy jste mne navštívili.' Toto nechť není opomíjeno, neboť s ubohými bratry by mělo být zacházeno tiše a s péčí a služba uskutečněná bez váhání bude odměněna nebeským královstvím.
Proto přikazujeme ošetřovateli dbale a poctivě poskytovat nemocným bratrům nezbytnosti, jako maso, ptáky a všechna další jídla, která způsobují dobré zdraví, podle prostředků a možností domu.
O zesnulých bratrech.
62.
Když některý bratr odchází ze života, čemuž nikdo neujde, přikazujeme vám zpívat mši za jeho duši s čistým srdcem a vykonat duchovní službu v podání kněží, kteří slouží nejvyššímu králi. A ti, kteří slouží dobrovolně na dobu určitou, a všichni bratři přítomní tam, kde leží tělo, a slouží na dobu určitou, by měli odříkat sto otčenášů v průběhu následujících sedmi dní. A všichni bratři, kteří jsou pod velením domu, kde bratr skonal, by měli po oznámení jeho smrti odříkat sto otčenášů, jak je uvedeno výše, božím milosrdenstvím. Také se modlíme a pastýřskou mocí přikazujeme, aby byl žebrák čtyřicet dnů krmen masem a vínem na památku mrtvého bratra, jako by byl naživu. Výslovně zakazujeme všechny další oběti, které bývají Chudými rytíři Chrámu konány dle přání a bez uvážení v případě úmrtí bratrů o Velikonocích a dalších svátcích.
63.
Dále byste měli dnem i nocí s čistým srdcem vyznávat svou víru, takže můžete být v tomto ohledu srovnáváni s nejmoudřejším ze všech proroků, který pravil: Calicem salutaris accipiam. To jest: 'Přijímám pohár spásy.' Což znamená: 'Pomstím smrt Ježíše Krista svou smrtí, neboť právě tak jako dal Ježíš Kristus své tělo za mne, jsem i já připraven dát svou duši za své bratry.' Toto je přiměřená nabídka, živoucí a Boha velmi potěšující oběť.
O kněžích a klericích, kteří slouží dobrovolně.
64.
Celé koncilní shromáždění vám přikazuje poskytovat všechny oběti a almužny, v jakémkoliv způsobu mohou být dávány, kaplanům a klerikům a dalším, kteří setrvávají dobrovolně na dobu určitou. Podle moci Pána Boha mají mít sluhové církve jen jídlo a šatstvo a nesmí mít nic jiného, jestliže si mistr nepřeje dát jim cokoli ochotně mimo dobročinnost.
O světských rytířích.
65.
Ti, kdož slouží z lítosti a zůstávají s vámi na dobu určitou, jsou rytíři domu Páně a Šalamounova Chrámu. Proto se s lítostí modlíme a posléze přikazujeme, že pokud si během pobytu u vás Bůh některého z nich povolá k sobě, nechť je pro lásku Boží a z bratrského milosrdenství za jeho duši krmen jeden žebrák po sedm dní a každý bratr v tomto domě nechť odříká třicet otčenášů.
O světských rytířích sloužících na určenou dobu.
66.
Přikazujeme všem světským rytířům, kteří si přejí s čistým srdcem sloužit Ježíši Kristu a domu Šalamounova Chrámu na dobu určitou, ať si poctivě koupí vhodného koně a zbraně a vše, co bude pro takovou práci nezbytné. Nadto přikazujeme oběma stranám stanovit cenu koně a cenu zapsat, aby nebyla zapomenuta, a nechť vše, co rytíř, jeho panoš a kůň potřebují, včetně podkov, dostanou z bratrské blahovůle dle možností domu. Jestliže se během doby určité náhodou stane, že kůň zemře při službě domu, mistr by ho měl nahradit, jestliže si to dům může dovolit. Pokud se na konci své služby rytíř rozhodne vrátit do své země, měl by domu přenechat polovinu ceny koně, pokud jej nedostal, a další polovinu může, chce-li, přijmout z almužen domu.
O závazku seržantů.
67.
Protože panoši a seržanti, kteří si přejí sloužit dobrovolně v domě Chrámu pro spásu svých duší a na dobu určitou, přicházejí z rozličných krajů, zdá se nám prospěšné přijímat jejich sliby tak, aby nepřející nepřítel nezpůsobil, že budou litovat nebo se vzdají svých dobrých úmyslů.
O bílých pláštích.
68.
Na radu celé kapituly zakazujeme vyhnání za běžná pochybení každého, kdo byl neuváženě v domě Boha a rytířů Chrámu. Také, že seržanti a panoši by si neměli bílit hábity, jelikož z tohoto zvyku povstávala domu velká škoda, neboť v krajích za horami falešní bratři, ženatí muži a jiní, kteří prohlašovali, že je bratři Chrámu vzali pod přísahu, přičemž to nebyla pravda, přinesli tolik hanby nám a škodu rytířskému řádu, že i jejich panoši se tím chlubili. Z toho důvodu povstaly četné skandály. Proto nechť trvale dostávají černé šaty, ale pokud je nemůžete sehnat, měli by dostat, co je k dispozici v onom kraji nebo co je nejlevnější - a to je burell3. 3 sukno z vlny horských ovcí.
O ženatých bratřích.
69.
Jestliže o přijetí do bratrstva, obročí a péče domu požádají ženatí muži, dovolujeme je přijmout za následujících podmínek: Po své smrti vám zanechají část svého majetku a vše, co od nynějška získají. Prozatím by měli vést poctivé životy a snažit se dobře chovat k bratrům. Ale neměli by nosit bílé hábity nebo pláště. Navíc, jestliže pán zemře před svou paní, bratři by si měli vzít část jeho majetku a paní ponechat zbytek, aby měla oporu během svého dalšího života. Proto se nám nezdá správné, aby takoví spolubratři žili v domě s bratry, kteří Bohu slíbili mravní bezúhonnost.
O sestrách.
70.
Společnost žen je nebezpečná věc, neboť díky ní svedl pradávný ďábel mnohého z přímé cesty do ráje. Od nynějška nepřijímejte ženy jako sestry do domu Chrámu. Proto se, milí bratři, od nynějška nesluší držet tento zvyk, aby byl mezi vámi neustále udržován květ cudnosti.
Nenechejte je mít známosti se ženami.
71.
Věříme, že je nebezpečné pro duchovní dívat se příliš mnoho na tváře žen. Proto by nikdo z vás neměl políbit ženu, ať vdovu, mladou dívku, matku, sestru, tetu nebo nějakou jinou, a od nynějška by se mělo rytířstvo Ježíše Krista za každou cenu vyhýbat ženskému objetí, které mnohokrát způsobilo mužům záhubu, aby mohli před tváří Boha zůstávat navždy s čistým svědomím a vzorným životem.
Nebuďte kmotry.
72.
Všem bratrům od nynějška zakazujeme vychovávat děti a žádný z nich by neměl být zahanben tím, že by odmítl být kmotrem nebo kmotrou. Tato hanba přináší větší slávu než hřích.
O nařízeních.
73.
Všechna nařízení, která jsou zmíněná a zapsaná výše v tomto uvedeném řádu, jsou na rozvážení a úsudku mistra.
Toto jsou sváteční dny a svátky, které by měli slavit a dodržovat všichni bratři:
74.
Nechť je všem současným i budoucím bratrům Chrámu známo, že by se měli postit o vigiliích dvanácti apoštolů, to jest na sv. Petra a sv. Pavla, sv. Ondřeje, sv. Jakuba a sv. Filipa, sv. Tomáše, sv. Bartoloměje, sv. Šimona a Judu, sv. Jakuba, sv. Matouše, o vigiliích sv. Jana Křtitele, o vigiliích Nanebevstoupení a dva dny před ním, ve dnech modliteb, o vigiliích Letnic, o kvatembru, o vigiliích sv. Vavřince, o vigiliích Panny Marie v polovině srpna, o vigiliích Všech svatých a o vigiliích svátku Tří králů. A měli by se postit po celé výše uvedené dny dle příkazu papeže Innocence na koncilu, který se konal ve městě Pise. A jestliže kterýkoliv z výše uvedených svátků připadne na pondělí, měli by se postit o předcházející sobotě. Pokud narození našeho Pána připadne na pátek, bratři by měli jíst maso na oslavu tohoto svátku, ale měli by se postit o svátku sv. Marka kvůli litanii za zemřelé lidi, protože ta je stanovena Římem. Nicméně pokud to připadne na velikonoční oktávu, postit by se neměli.
Toto jsou sváteční dny, které by měly být dodržovány v domě Chrámu:
75.
Narození našeho Pána, svátek sv. Štěpána, sv. Jan Evangelista, Den mláďátek, osmý den Vánoc, což je Nový rok, svátek Tří králů, sv. Marie, Hromnice, sv. Matyáš apoštol, Zvěstování Panny Marie v březnu, Velikonoce a tři následující dny, sv. Jiří, sv. Filip a Jakub, dva apoštolové, Nalezení svatého kříže, Nanebevzetí našeho Pána, Letnice a dva následující dny, sv. Jan Křtitel, sv. Petr a sv. Pavel, dva apoštolové, sv. Marie Magdalena, sv. Jakub apoštol, sv. Vavřinec, Přijetí naší Paní, Narození naší Paní, Vynášení svatého kříže, sv. Matouš apoštol, sv. Michal, sv. Šimon a Juda, svátek Všech svatých, sv. Martin v zimě, sv. Kateřina v zimě, sv. Ondřej, sv. Mikuláš v zimě, sv. Tomáš apoštol.
76.
Z malých svátků by neměl být domem Chrámu dodržován žádný. A přejeme si a radíme, aby bylo striktně dodržováno, že by se všichni bratři Templu měli postit od neděle před sv. Martinem do Narození našeho Pána, jestliže jim v tom nebrání nemoc. A pokud se stane, že svátek sv. Martina připadne na neděli, bratři by se měli obejít bez masa o předchozí neděli.
